Kulturní mosty v Evropě. Česká a moravská šlechta po roce 1945
Když někteří šlechtici z Čech a Moravy začali po roce 1945 stavět mosty přes politické, národní a společenské hranice, vycházelo jejich působení z kultury, lidskosti a křesťanské víry. Díky svým rodinným, evropským a křesťanským kontaktům a vedeni zděděným pocitem zodpovědnosti přispěli nakonec také oni ke změně politického režimu v roce 1989.
Výstava vyzdvihuje život a úsilí těchto osobností: Johanna von Herzogenbergová, Karel Schwarzenberg, Pater Angelus Waldstein-Wartenberg OSB, Mikuláš Lobkowicz, František Schwarzenberg, Richard Belcredi, Ferdinand Kinsky, Daisy Waldstein-Wartenbergová, rodina Thunů a další. Tomuto tématu se dosud věnovala ve výzkumu jen malá nebo témeř žádná pozornost, pravděpodobně i proto, že se obvykle odehrávalo mimo pozornost veřejnosti; navíc o něm mezitím může referovat už jen málo dobových svědků.
Kromě životopisů a činností jednotlivých osobností výstava ukazuje také souvislosti jejich působení, které vyplývají ze vztahu šlechty k majetku, kulturnímu dědictví, národu, ale i z křesťanského pohledu na svět.
Návrh designu, architektura výstavy, grafika: Büro für Gestaltung Wangler und Abele - Amelie von Büdingen, Lisa Kelso, Kathleen Dhimogjini.
Výstava vznikla ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů (Praha) a s Post Bellum (Praha).
Její vznik podpořili: Česko-německý fond budoucnosti, Bavorské ministerstvo pro rodinu, práci a sociální věci a Pověřenkyně Spolkové vlády pro kulturu a média.
Film Adel im Exil / Šlechta v exilu
Der zweisprachige Film, in dem mehrere Zeitzeuginnen und Zeitzeugen von ihren Erfahrungen berichten, ist eine persönliche und fesselnde Geschichte des böhmischen und mährischen Adels von 1918 bis heute. Er ist im Rahmen der Ausstellung des Adalbert Stifter Vereins "Kulturelle Brücken in Europa. Adel aus Böhmen und Mähren nach 1945" in Zusammenarbeit mit Memory of Nation (Post Bellum) entstanden und ist auf dem YouTube-Kanal des Adalbert Stifter Vereins zu sehen.
 |
Erich Princ Lobkowicz jako průvodce výstavou
Erich Prinz Lobkowicz se narodil roku 1955 jak druhý syn Mikuláše Lobkowicze. Jeho rodina je pevně spojena s českými zeměmi, on sám tam ale nikdy nežil. Svými krátkými texty a komentáři Vás provede výstavou a jejími tématy, která jsou i jemu blízká i vzdálená.
Úvod
Čechy pro nás byly domovem naší rodiny, pohádková země plná zámků uprostřed Evropy.
Křesťanská víra jako základ
Vysocí páni byli silně katoličtí a všechny přednosti jejich vyznání ovlivňovaly každodenní život a průběh roku. Což přetrvalo i v případě útěku, vyhnání a v exilu.
Katolická církev s v Čechách nikdy naplno nezbavila identifikace s Habsburky, což vysvětluje rozdílný vývoj mezi Čechami a Polskem. Církev v Polsku znamená národní povstání, církev v Čechách byla součástí státního aparátu.
Šlechta českých zemí v národním státě po roce 1918
Mezi válkami bylo Československo, stejně jako Čechy v Podunajské monarchii, velmi vyspělou zemí s velkým blahobytem, hrdou měšťanskou střední vrstvou, velmi vyspělou kulturou v literatuře a hudbě a šlechtou, která byla spjata s celou Evropou.
Patriotismus anebo nacionalismus?
Můj otec byl vášnivý český nacionalista. Slovanské hnutí 19. století, obrození českého jazyka, česká hudba a kultura, to vše pro něj mělo velký význam a ovlivňovalo i nás, takže když jsme v devadesátých letech ocitli za hranicemi, zdáli se nám louky zelenější, lesy větší a města hezčí.
Odsun, exil nebo pronásledování
Mnozí členové velkých rodin zůstali v zemi a sdíleli s ostatními potlačování komunisty. Před komunismem byli v zemi velmi oblíbení.
Mikuláš Lobkowicz
Můj otec s sebou vždycky nosil aktovku, se svým pasem a dostatečnou hotovostí, aby mohl utéct, pokud by Rusové postoupili dál. Ze stejného důvod nikdy nechtěl vlastnit dům, a vlastně neměl vůbec žádný vztah k pomíjivým věcem tohoto světa. Ale ztrátu domova, jazykového společenství, přátel, mnohostranných kulturních a politických vztahů své rodiny v této zemi, tu nikdy zcela nepřekonal.
Richard Belcredi
Richard Belcredi k nám, když jsme byli mladí, v Mnichově často chodil na návštěvu. Kulaté postavy, většinou se smál, pro nás děti byl vždy vítaným hostem.
Ferdinand Kinsky
Ferdinand Kinský junior byl blízký příbuzný, světoběžník, který znal spoustu řečí, s rozkošnými dětmi a velmi milou ženou. V domě rodiny v Nizze jsem jednou jako šestnáctiletý strávil část letních prázdnin.
Karel Schwarzenberg
Můj otec, stejně tak jak Kari Schwarzenberg, pocházeli z pravdivě vskutku evropských rodin. Svatební politika vycházela historicky ze Španělska a Itálie přes Francii a Německo, takže nebyla v žádném případě omezena na Čechy. Železná opona pro ně představovala umělou překážku, za kterou lidé trpěli. Byli rozhodnuti udělat vše pro to, aby toto utrpení zmírnili.
Nový začátek po roce 1989
Do Čech cestujeme v průběhu roku často, k radostným i smutným událostem. Český jazyk jsem se nenaučil a nikdy jsem tam nebydlel. Ale tolik členů mé rodiny se vrátilo domů, uměli jazyk anebo se jej naučili a mají zde dnes hluboké kořeny.
|
Erich Princ Lobkowicz jako průvodce výstavou
Erich Prinz Lobkowicz se narodil roku 1955 jak druhý syn Mikuláše Lobkowicze. Jeho rodina je pevně spojena s českými zeměmi, on sám tam ale nikdy nežil. Svými krátkými texty a komentáři Vás provede výstavou a jejími tématy, která jsou i jemu blízká i vzdálená.
Úvod
Čechy pro nás byly domovem naší rodiny, pohádková země plná zámků uprostřed Evropy.
Křesťanská víra jako základ
Vysocí páni byli silně katoličtí a všechny přednosti jejich vyznání ovlivňovaly každodenní život a průběh roku. Což přetrvalo i v případě útěku, vyhnání a v exilu.
Katolická církev s v Čechách nikdy naplno nezbavila identifikace s Habsburky, což vysvětluje rozdílný vývoj mezi Čechami a Polskem. Církev v Polsku znamená národní povstání, církev v Čechách byla součástí státního aparátu.
Šlechta českých zemí v národním státě po roce 1918
Mezi válkami bylo Československo, stejně jako Čechy v Podunajské monarchii, velmi vyspělou zemí s velkým blahobytem, hrdou měšťanskou střední vrstvou, velmi vyspělou kulturou v literatuře a hudbě a šlechtou, která byla spjata s celou Evropou.
Patriotismus anebo nacionalismus?
Můj otec byl vášnivý český nacionalista. Slovanské hnutí 19. století, obrození českého jazyka, česká hudba a kultura, to vše pro něj mělo velký význam a ovlivňovalo i nás, takže když jsme v devadesátých letech ocitli za hranicemi, zdáli se nám louky zelenější, lesy větší a města hezčí.
Odsun, exil nebo pronásledování
Mnozí členové velkých rodin zůstali v zemi a sdíleli s ostatními potlačování komunisty. Před komunismem byli v zemi velmi oblíbení.
Mikuláš Lobkowicz
Můj otec s sebou vždycky nosil aktovku, se svým pasem a dostatečnou hotovostí, aby mohl utéct, pokud by Rusové postoupili dál. Ze stejného důvod nikdy nechtěl vlastnit dům, a vlastně neměl vůbec žádný vztah k pomíjivým věcem tohoto světa. Ale ztrátu domova, jazykového společenství, přátel, mnohostranných kulturních a politických vztahů své rodiny v této zemi, tu nikdy zcela nepřekonal.
Richard Belcredi
Richard Belcredi k nám, když jsme byli mladí, v Mnichově často chodil na návštěvu. Kulaté postavy, většinou se smál, pro nás děti byl vždy vítaným hostem.
Ferdinand Kinsky
Ferdinand Kinský junior byl blízký příbuzný, světoběžník, který znal spoustu řečí, s rozkošnými dětmi a velmi milou ženou. V domě rodiny v Nizze jsem jednou jako šestnáctiletý strávil část letních prázdnin.
Karel Schwarzenberg
Můj otec, stejně tak jak Kari Schwarzenberg, pocházeli z pravdivě vskutku evropských rodin. Svatební politika vycházela historicky ze Španělska a Itálie přes Francii a Německo, takže nebyla v žádném případě omezena na Čechy. Železná opona pro ně představovala umělou překážku, za kterou lidé trpěli. Byli rozhodnuti udělat vše pro to, aby toto utrpení zmírnili.
Nový začátek po roce 1989
Do Čech cestujeme v průběhu roku často, k radostným i smutným událostem. Český jazyk jsem se nenaučil a nikdy jsem tam nebydlel. Ale tolik členů mé rodiny se vrátilo domů, uměli jazyk anebo se jej naučili a mají zde dnes hluboké kořeny.
